8 kroků, jak naučit žáky plánovat

Jedna z důležitých dovedností, kterou s našimi klienty trénujeme, je plánování. Z odborného hlediska jde o exekutivní funkci, což je soubor řady dílčích kognitivních funkcí, které nám pomáhají při úspěšném řešení úkolů (při podávání výkonů čili při exekutivě). Z praktického hlediska a každodenního života jde o dovednost, která pomáhá úspěšně řešit zadané úkoly, díky nimž dokážeme práci zdárně dovést až do konce.

Jinými slovy: Plánovat opravdu potřebujeme umět! 

Přitom se to mnohdy ve škole nenaučíme. Za děti často plánují dospělí. Když mají děti nějaké trable, jako např. naši klienti, bývá plánování rodičů a učitelů někdy ještě intenzivnější. Jakmile ovšem něco dělají dospělí, děti už nemusí, stačí se spolehnout na rodiče nebo učitele. My ale chceme klienty vybavit dovednostmi a schopnostmi, díky kterým budou jednou samostatnými a úspěšnými jedinci. Proto pokládáme plánování za důležité a trénujeme ho. 

Co všechno plánování obnáší?

 1. Nejprve si musíme říct, jaký máme cíl – tedy jaké je zadání úkolu, co chceme zvládnout anebo udělat, čemu se chceme věnovat (plánovat se dá psaní referátu, splnění domácího úkolu, oslava narozenin nebo návštěva u kamaráda).

 2. Pak si potřebujeme uvědomit, co vše pro naplnění svého cíle potřebujeme – jaké pomůcky, materiál, knihy, informace, suroviny?

 3. Současně je vhodné si uvědomit, jestli potřebujeme nějakého parťáka, který nám s plánem pomůže. Kdo by to mohl být? Koho oslovit?

 4. Dále je nutné stanovit si pořadí činností, které musíme vykonat, aby se plán podařilo zvládnout – to s sebou nese přemýšlení o prioritách (co je důležitější, co musí být první, co mohu odložit?).

 5. Ruku v ruce s plánem činností jde také uvažování o časových relacích – jak dlouho bude každá ze stanovených aktivit trvat, kdy je zapotřebí ji splnit, abychom mohli navázat dalším krokem, je něco závislé na přesném dni konání, nebo dokonce hodině? Je možné zvládnout to, co jsme si stanovili v den a čas, kdy to plánujeme? Dokážeme to skloubit s dalšími úkoly a povinnostmi, které máme?

 6. Plán nás nikdy nesmí vylekat, protože to by jen zabrzdilo jeho plnění – proto je důležité tvořit si vize: umět si představit, kdy, kde, s kým a co vykonáváme. Je-li úkol příliš velký, musíme ho rozdělit do menších částí. Jestli se zdá příliš náročný, musíme si uvědomit, co nebo kdo nám může pomoct, co už jsme někdy dělali, máme s tím zkušenost, a nemusí nás to tedy lekat. Cokoli, co nám ukáže, jak si práci usnadnit a zpříjemnit, je důležité. To vše je součást strategií práce.

 7. Součástí plánu musí být také dohoda sama se sebou (při nácviku takové dohody někdy tvoříme s klienty společně), kdy, kde a jak přesně začneme práci plnit. Je nutné vědět, jaký bude první krok, abychom mohli posléze udělat i ty další.

8. S klienty plánujeme drobnosti, jako je třeba řešení jednoho cvičení v učebnici nebo návštěva u kamaráda, ale také velké projekty. Čím větší je plán, tím důležitější je jeho průběžné monitorování, ať nám nic neunikne. Pravidelně se tak s klienty bavíme o tom, jak se jim daří plán naplňovat, co už udělali, a pokud se něco nevede, tak v čem tkví problém a jak ho odstranit. Čím rychleji se podaří zádrhel vyřešit, tím větší  je šance, že bude práce dál plynout.

 A úplně nejlepší je, když mají žáci a studenti své vlastní plány a jen nám vyprávějí, jakou použijí strategii, jak vše zvládli, co se jim podařilo. Když si ale nevědí rady, sami se to nenaučí a je na nás dospělých, abychom jim s tím pomohli. Naučit se plánovat je možné – jen k tomu někdy potřebujeme průvodce.

zdroj: Dyscentrum Praha